Já a pes

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Jelikož mě psi provází celý život, tak toto rčení můžu potvrdit.
Můj první nejlepší kámoš byl Arny, jelikož je to už přes 20 let, tak vzpomínky na něj jsou dost v mlze. V tuto chvíli si dokážu vybavit jeho vzhled. Na tom není totiž nic těžkého, protože to byl vlčák.. pardon německý ovčák, aby to bylo správně. Myslím že občas jsem se ho trochu bál, protože mě lehce štípl zubama, když jsme si hráli a byl mnohem vyšší než já v tu dobu. Dneska je to hodně úsměvný, protože to byl totální mílius co mě v zimě tahal na sáňkách, nebo na mou oblíbenějších červených bobech.

Po delší době bez psa se objevil Falko. Černostříbřitý malý knírač, při porodu přidušený. Paní chovatelka ho rozdýchala, ale delší doba bez kyslíku mu způsobila poškození motoristických funkcí. Nebyla to nějak zvlášť velká vada, která by ho omezovala, ale měl problém s orientací v prostoru a dělal vždycky takové kolečko s roztomilým tanečkem. Vlastně to vypadalo jako když sledujete koňskou drezuru. Nikam kvůli tomu nevyskočil museli jste ho zvednout, ale nesahat při tom na zadní nohy to se mu nelíbilo a mile rád vás za to kousl. Vlastně bych ho popsal jako starého, paličatého, tvrdohlavého dědka, který poslouchal jenom mojí mamku a dědu. S mamkou byl totiž skoro furt a od dědy jsme ho dostali. Děda měl knírače moc rád, jelikož dřív měl kníračku Betinu, tak bylo jasné, že když nám má koupit psa bude to určitě knírač.
S Falínem jsem prožil celý zbytek dětství. Po většinu času jsme se měli hlavně na kraviny s hračkama, ale když jsem potřeboval se svěřit, tak zachoval vážnou tvář a naslouchal. Umřel v dost vysokém věku, řekl bych tak 12 let.

Další chlupaté štěstí co ovlivnilo můj život byl pes mojí přítelkyně Aron. To byl takový roztomilý ňouma. Nevím co konkrétně to bylo za plemeno velikostně i tvarem postavy to byl nějaký ovčák, ale už jsem zapomněl jaký. Ten roztomilej truhla měl úchylku na kameny. Normální pes má rád míčky, klacky, plyšáky. Arno vždycky našel někde kámen, nebo cihlu vzal ho do huby chvilku s ním blbnul, pak ho popadl a nesl ho celou procházku, až domů :D.

Zatím mým posledním nejlepším přítelem je Mia. Kříženka borderky a něčeho co nikdo neví, odhadem bych řekl, že to byl nějaký kříženec australáka podle délky ocasu, který pravděpodobně zdědila po tátovi.
Mia je naprostý opak Falka, je přátelská, chytrá, majetnická, poseroutka, ale i gangster když je třeba. Vděčím jí za vytažení mě z deprese, za nalezení radosti v chůzi a spoustu prozkoumaných nových míst. Naprosto ovládla můj Instagram, který co jsi budeme nalhávat to dost potřeboval.
Naše každodenní procházky jsou neuvěřitelně výborným třídičem myšlenek a klidu. Pokud se teda nevyválí někde v hovně, bahně, nebo zdechlině. To mě dokáže vytočit a zkazit den, ale naše malá rozmazlená čubka z toho má prdel a ani to koupání není za trest, protože miluje vodu.
V jejím mozku to musí být asi nějak takhle.

Jéé co to tu voní v tom se vyválím pak mě bude páníček honit a máchat rukama no a potom půjdu do vany kde na mě budou stříkat vodu no a nakonec mě budou drbat po celém těle tím super hadrem!! 😀

No a to jsem já a moje smečka vlků, která se nikdy bohužel neviděla.